„Nemůžeme už nadále odvracet zrak od faktu, že soustředěná ekonomická moc se stala stejně bezohlednou, bezhlavou a utlačující jako koncentrovaná moc politická.

Nemůžeme nadále útočit na dávky pro chudé, a zatím podporovat stále větší subvence bohatým.

Nemůžeme nadále hovořit o ochraně svobody ve světě skrze přeměnu světa v ochranářské osady. Nemůžeme se nadále stavět proti tyranii tím, že ji budeme napodobovat.

Nemůžeme mluvit o individuální svobodě a a svobodných komunitách, soběstačnosti a individulální odpovědnosti, zatímco oslavujeme montážní linky, podporujeme městský rozklad a vytváříme si fetiš ze zboží. Nemůžeme hovořit o poctivé práci, zatímco poctivě pracující lidé jsou práci odcizeni a je s nimi zacházeno jako s pouhými přívažky strojů, s nimiž pracují.

Nemůžeme kritizovat surovosti arogantních a byrokratických dělnických předáků, a zatím tolerovat tutéž surovost arogantním a byrokratickým předním průmyslníkům a obchodníkům.

Nemůžeme mluvit jedním dechem o zemi svobody a státu národní bezpečnosti – musíme hájit svobodu doma, pokud někdy máme dosáhnout svobody ve světě.

Nemůžeme hovořit o sladké zemi svobody, pokud je samotná půda prosycená kyselou hamižností těch, kdo přeměňují krajinu v nemovitý majetek, řeky v otevřené odpadní stoky, kdo v každé živoucí bytosti nevidí nic než peníze čekající na vytěžení.“ –Karl Hess, Drahá Ameriko, 1975.

Dále uvádíme seznam nejčastějších dotazů jichž se nám dostává, a náš pokus o poskytnutí krátkých, avšak věcných odpovědí. Dotazy zasílejte na faq@c4ss.org

1. Definice a rozlišení

VOLNÝ TRH: Stav společnosti, v němž jsou všechny ekonomické transakce důsledkem svobodné volby bez donucení.

STÁT: Taková instituce, která zasahuje do volného trhu přímým donucováním nebo udělováním privilegií, jež jsou donucováním udržována.

DAŇ: Druh donucování zasahující do volného trhu, při němž stát vybírá poplatek – daň – umožňující mu najímat ozbrojené složky, které obratem umožňují uplatňovat donucování na obranu privilegií a také pouštět se do válek, dobrodružství, experimentů, „reforem“ atd. podle vlastní vůle, nikoli na vlastní náklady, ale na náklady „svých“ podřízených.

PRIVILEGIUM: Z latinského privi, soukromý a lege, zákon. Výsada udělená státem a chráněná jeho donucovacími silami. Zákon za účelem soukromého prospěchu.

LICHVA: Druh privilegia či zásahu do svobodného trhu, jímž určitá státem podporovaná skupina získá monopol na měnovou soustavu a z toho titulu pobírá poplatek (úrok), přímý či nepřímý, ze všech či většiny ekonomických transakcí.

NÁJEMNÍ SYSTÉM (landlordismus): Druh privilegia či zásahu do svobodného trhu, díky němuž určitá skupina lidí „vlastní“ půdu a z toho titulu pobírá poplatek (nájem) od těch, kdo na této půdě žijí, pracují či pěstují.

CLO: Druh privilegia či zásahu do svobodného trhu, v jehož důsledku není zboží vyrobenému vně státu umožněna soutěž se zbožím vyrobeným uvnitř státu za rovných podmínek.

KAPITALISMUS: Způsob uspořádání společnosti zahrnující v sobě prvky daně, lichvy, nájemnictví a cla, který tímto způsobem popírá volný trh, zatímco předstírá že je jeho příkladem.

KONZERVATISMUS: Škola kapitalistické filosofie, která hlásá oddanost volnému trhu, zatímco ve skutečnosti podporuje lichvu, nájemnictví, cla a někdy i daně.

LIBERALIZMUS: Škola kapitalistické filosofie, jež usiluje o nápravu nespravedlností kapitalismu přidáváním nových zákonů k existujícím zákonům. Vždy když konzervativci prosadí zákon vytvářející privilegium, liberálové prosadí jiný zákon privilegium upravující, což konzervativce vede k prosazení ještě jemněji cizelovaného zákona znovu privilegium vytvářejícího atd., až nakonec „všechno co není zakázáno je povinné“ a „všechno co není povinné je zakázáno“.

SOCIALISMUS: Úsilí o odstranění všech privilegií převedením veškeré moci na donucující hybnou sílu v pozadí všech privilegií, na stát, a tedy přeměnou kapitalistické oligarchie na etatistický monopol. Nabílení zdi černou barvou.

ANARCHISMUS: Způsob uspořádání společnosti, v němž svobodný trh funguje svobodně, bez daní, lichvy, nájemnictví, cla a dalších druhů nátlaku či privilegia. „Pravicoví“ anarchisté předpovídají, že v prostředí volného trhu by lidé dobrovolně volili soutěž častěji než spolupráci; „levicoví“ anarchisté předpovídají, že v prostředí volného trhu by lidé dobrovolně volili spolupráci častěji než soutěž.

Robert Shea and Robert Anton Wilson, The Illuminatus! Trilogy (New York: Dell, 1975) pp. 622-23

2. Další definice a rozlišení

1) Státem vynucená umělá vzácnost.

Vzácnost vytvořená nebo zhoršená státem. Vzácnost zvyšuje cenu. Přirozená vzácnost plyne ze skutečných materiálních nákladů na výrobu (ovlivňujících jak úsilí, tak surový materiál) a z přirozených, materiálních omezení kladených na replikovatelnost zboží. Přirozená vzácnost je nevyhnutelná. Umělá vzácnost nastává, pokud je přístup ke zboží omezen navzdory tomu, že je přirozeně přebytkové. Může být vytvořena pouze pohrůžkou či skutečným násilím – tím v čem stát vyniká. Když stát zabere půdu a znemožní tím její přivlastnění užíváním (homesteading), když omezuje přístup ke zdravotní péči vynucováním licenčních požadavků, když zabraňuje v přístupu k půdě územním plánováním nebo když vynucuje práva na „intelektuální vlastnictví“, činí věci vzácnějšími a tím i dražšími, než by tomu bylo za normálních okolností.

2) (Umělá) vlastnická práva

Domnělá vlastnická práva vytvořená dekretem. Na základě více teorií vlastnictví existují dobré důvody pro to, aby lidé měli pod kontrolou svá těla a fyzické předměty které si opatří dobrovolnou směnou od ostatních nebo které si prvotně přivlastní (homesteadují). Práva která uplatňují v těchto případech je možno pokládat za „přirozená“ (ačkoli je důležité podotknout, že v jistém smysl je možno o nich uvažovat jako do určité míry závislých na konvenci). Přirozená vlastnická práva jsou důsledkem přirozené vzácnosti – přímo vyplývají z reálné, fyzické držby konečných, konkurenčních statků. Obrana těchto práv je obsažena v samotném skutku držby. V protikladu k tomu umělá vlastnická práva byla vytvořena nikoli prvotním přivlastněním či směnou, ale pohrůžkou či násilím – například krádeží či záborem, nebo vytvořením nároku na „intelektuální vlastnictví“, které dává jedné skupině lidí možnost nárokovat si spravedlivě přivlastněný majetek ostatních. Umělá vlastnická práva vyžadují vytvoření umělé vzácnosti, a ke svému vynucování vyžadují zásah do přirozeného vlastnictví druhých.

3) Vstupní překážka

Institucionální faktor omezující přístup na daný trh tím, že ukládá požadavky na kapitálové výdaje nebo zvyšuje režijní náklady nad hmotné požadavky vlastní výrobnímu procesu, čímž uměle snižuje množství konkurentů. Tím současně uměle snižuje efektivitu výrobního procesu a zvyšuje zisky těch, jimž je umožněno se ho účastnit. Například požadavek na licenci k výkonu povolání je překážkou pro vstup na trh související s příslušným povoláním. Vstupní překážky nejenže snižují míru konkurence v odvětví a umožňují oligopolní cenovou politiku, ale také zvyšují poměr vstupních faktorů vůči výstupním a tlumí tak přirozený deflační efekt technologického pokroku.

4) Kartel

Skupina firem spolupracujících za účelem zvýšení zisků prostřednictvím minimalizace vzájemného cenového soupeření a prostřednictvím vyloučení potenciálních nových konkurentů z tržního prostředí, v němž operují. Nahlíženo realisticky, firma která je součástí kartelu bude vždy v pokušení se od něj odtrhnout a začít prodávat za nižší cenu, aby snížila jejich a zvýšila své vlastní zisky. Zároveň bude lákavé pro outsidery napadat kartelové dohody, například tam, kde se nabízí příležitost soupeřit se členy kartelu vysokou marží. Tudíž v prostředí, kde není monopol udržován silou či podstatným společenským tlakem, existuje vysoká pravděpodobnost nestability kartelových dohod.

5) Monopolní cena

Cena účtovaná v důsledku monopolního postavení. Monopol nastává, pokud firma či skupina firem silově vyčleňují další hráče z trhu, na němž operují. Ačkoli silové vyčlenění je samo osobě vůči vyčleněným nespravedlivé, monopol je problematický přinejmenším ještě z jednoho důvodu (je jich nepochybně více): monopol umožňuje prodávajícímu zacílit cenu na kupní sílu kupujícího, a tím rozdělit přesně takovou míru prospěchu z technologického prospěchu, jaká je s to přesvědčit zákazníka ke koupi nového produktu či vylepšené verze produktu stávajícího. Prodávající je tak schopen si přisvojit přebytek technologických výhod – na rozdíl od přirozeného stavu věcí, kdy rovnovážná cena odráží nikoli kupní sílu, ale výrobní náklady, a kdy tržní konkurence napomáhá rychlejšímu přerozdělení všech plodů pokroku napříč celou společností. Udržování monopolu tak vytváří setrvale nevýhodné poměry pro spotřebitele.

6) Státem vynucená monopolní cena

Cena plynoucí z monopolu udržovaného státem. Soukromá firma může v zásadě udržovat svůj monopol sama silovým vytlačením konkurence. Ale udržování monopolu státem je pro monopolistickou firmu výhodné z několika důvodů. Především, zatímco firmu jež hrubou silou vytlačuje konkurenci je snadné identifikovat jako nepokrytě sebestředného agresora a může tak snadno narazit na tvrdý odpor a veřejné zostuzení, široce přijímaná legitimita státních kroků umožňuje vnímání státního udržování monopolu coby služby veřejnému zájmu. Tak se může dít jak v důsledku nevědomosti státních činitelů, tak i na základě jejich aktivní skryté spolupráce s firmami v honbě za monopolními zisky. Kromě toho, s ohledem na fakt, že aktivity státu jsou placené z daní, může firma takto přenést náklady spojené s udržováním monopolního statutu na daňové poplatníky.

7) Korporátní blahobyt

Přímá či nepřímá podpora příjmů podniku nabízená státem. Přímé subvence jsou nejočividnějším příkladem, ale protikonkurenční opatření jako cla a jiná omezení importu, požadování licencí a akreditací či privilegia spadající pod pojem „intelektuálního vlastnictví“mohou být v širším smyslu rovněž pokládána za nástroje korporátního blahobytu.

8) (Skutečně) volný trh

Trh osvobozený – zbavený systematických silových zásahů skrze spravedlivé přisvojení a volnou směnu. Nejzjevnější z těchto zásahů je změť daní, regulací a privilegií udržovaných státem; rozsáhlé zásahy nestátních subjektů, například zločineckých syndikátů, mohou rovněž způsobit nesvobodné tržní prostředí.

9) Absentistické vlastnictví

Soubor společenských uspořádání zahrnující trvalé vlastnictví půdy tím, kdo ji osobně neobývá a neužívá, pro účely pronajímání jiným osobám. To je přinejmenším v některých případech považováno za nelegitimní ze strany zastánců kritéria osobního obývání a užívání jako určujícího, kdy je možno spravedlivě nabytou půdu považovat za opuštěnou. I ve společnosti, v níž by kritéria obývání a užívání nebyla vynucována, by absentistické vlastnictví mohlo být výrazně méně rozšířeno, pokud by byly odstraněny nejrůznější překážky pro nabytí vlastnictví v důsledku eliminace státem zajišťovaných privilegií.

10) Plná cena práce

Plná hodnota, na kterou má pracovník nárok za svoji práci, a která mu je pravděpodobně upřena, pokud jej silou udržovaná privilegia v důsledku nutí část odvádět držitelům monopolu.